VYŠETŘENÍ

Aby lékař správně stanovil příčinu výše uvedených příznaků, je nezbytné, aby se nemocného podrobně vyptal na veškerá onemocnění, která prodělal a všechny stesky, které jej sužují.

Vyšetření těla pohmatem je doplněno o vyšetření prstem přes konečník, u žen i přes pochvu.

Laboratorní vyšetření moče pak upřesní přítomnost krve nebo přímo nádorových buněk.

Ultrazvukové vyšetření ledvin a močového měchýře je nutností, navíc je zcela bezbolestné.

Nejdůležitějším vyšetřením vedoucím přímo ke zjištění nádoru močového měchýře je takzvaná cystoskopie. Jedná se o výkon, při němž je přes močovou trubici zaveden do močového měchýře tenký přístroj zvaný cystoskop, umožňující osvětlení a přehlédnutí vnitřního povrchu dutiny měchýře a taktéž případný odběr podezřelých tkání jemnými klíšťkami na histopatologické vyšetření. Výkon je možno provádět jak ambulantně v místním, tak za hospitalizace v celkovém znecitlivění (anestezii). Odběr tkání je nazýván biopsií.

V případě potvrzení přítomnosti nádoru mikroskopickým vyšetřením následují další vyšetření sloužící stanovení místní pokročilosti onemocnění (do jaké hloubky nádor poškozuje stěnu měchýře případně okolní orgány a v jakém rozsahu), eventuálně postižení mízních uzlin a jiných vzdálených orgánů, které byly uvedeny výše. Tento vyšetřovací proces se nazývá „staging“ a po jeho ukončení je možno nabídnout nemocnému optimální způsob léčby v závislosti na stadiu nádoru.

Nejčastěji pacient absolvuje CT (počítačovou tomografii), ultrazvuk jater, rentgen plic a radioizotopové vyšetření kostí (scintigrafii skeletu).

Dalším významným ukazatelem hrajícím roli ve stanovení léčebného postupu je tzv. „grade“ vyjadřující míru agresivity a aktivity nádorové tkáně, jinými slovy určuje, jak rychle nádor poroste, nebude-li se léčit. Nádor s nízkým „grade“ bude ničit močový měchýř daleko pomaleji než nádor s vysokým „grade“, navíc pravděpodobnost druhotného poškození dalších orgánů je u něj velmi nízká.

​