Karcinom prostaty je v současné době považován za jeden z hlavních medicínských problémů v mužské populaci. Jedenáct procent všech nádorů v mužské populaci tvoří právě karcinom prostaty, který je také zodpovědný za 9 % všech úmrtí na zhoubný nádor v zemích Evropské unie.
U padesátiletého muže s životním výhledem 25 let je riziko mikroskopického nálezu karcinomu prostaty 30 %, klinicky významného nálezu karcinomu prostaty 10 % a riziko úmrtí na tuto diagnózu 3 %. Nejnovější epidemiologické údaje svědčí o tom, že muž s lokalizovaným a dobře diferencovaným karcinomem prostaty má 9 % riziko úmrtí na tento karcinom do 15 let. Výskyt karcinomu narůstá ve vyšším věku. Více než 75 % nově zjištěných případů této nemoci postihuje muže starší 65 let. Narůstá však i výskyt zhoubného nádoru prostaty ve věkové skupině 50-59 let.
Přibližně 50 % pacientů má určenou diagnózu v době lokalizovaného onemocnění, necelých 20 % pak v době generalizace. Přes zavedení PSA do diagnostiky karcinomu prostaty zůstává v době stanovení diagnózy nepříznivě vysoký podíl pokročilých stádií onemocnění.
CHEMOTERAPIE
Chemoterapie využívá speciální léčiva k ničení nádorových buněk a představuje důležitou součást léčby nádorů močového měchýře.
U povrchových nádorů podáváme po transuretrální resekci tumoru cytostatikum katetrem přímo do močového měchýře obvykle na dvě hodiny, během nichž se pacient polohuje ze zad na oba boky, na břicho a zpět, poté obsah měchýře vymočí. Tyto výplachy provádíme jednou týdně po dobu šesti až osmi týdnů. Instilační chemoterapie způsobuje časté a pálivé močení nebo mírné krvácení do moče několik dní po léčbě. Cytostatikum na kůži genitálu způsobuje pálení a zarudnutí.
U nádorů zasahujících hlubší vrstvy měchýře, mízní uzliny nebo vzdálené orgány používáme systémovou chemoterapii, obvykle žilně, v cyklech přizpůsobených typu nádoru a zdravotnímu stavu pacienta. Tuto léčbu kombinujeme s operací nebo radioterapií a podáváme ji ambulantně nebo při krátké hospitalizaci. Vedlejší účinky, jako únava, nevolnost, zvracení, vypadávání vlasů, snížená odolnost vůči infekcím, krevní podlitiny, dušnost nebo ztráta chuti k jídlu, se liší podle druhu léku a pacienta, ale většinou ustupují mezi cykly nebo po léčbě. Některá chemoterapeutika mohou ovlivnit funkci ledvin, proto pacienti dbají na dostatečný příjem tekutin, případně lékaři podávají nitrožilní infuze. Trvalé obtíže, například brnění prstů nebo zvonění v uších, se vyskytují zřídka, a lékaři poskytují podporu k jejich zvládání.